![Studio 27 \](https://www.studio27.cz/assets/images/3_logo_web.png "Studio 27 \"){kind=logo}
Nedávno jsem přemýšlel o tom, co je na peerech tak výjimečného, v čem se odlišují od jiných pacientů, případně vůbec od ostatních lidí. V první chvíli mne nenapadlo nic. Pak mi došlo, že jsou odvážní, ale jak si to připustit, když zrovna mě sužují nejrůznější strachy a úzkosti, proti kterým svádím boj a často prohrávám. Je to možná v té rovnou zvednuté rukavici, která peery profackovává dnes a denně.
Peeři v záři světel! Díky Studiu 27 a odvaze šesti lidí se zkušeností, kteří právě teď shlíží na kolemjdoucí ze CityLightů v pražském metru, se nám podařilo rozšířit povědomí o peerské práci. Odměnou za čtyřměsíční úsilí nám byla i možnost vystoupit v České televizi u “konkurence ze Studia 6”. Zájem médií nám lichotí, ale nejdůležitější zprávou pro nás je, že kampaň prospěla samotným peerům a posílila zájem veřejnosti o duševní zdraví.
Pracovním nástrojem peera je jeho příběh. Jeho životní naděje, jeho víra v zotavení, jeho nejtěžší okamžiky, kdy se rozhoduje pro život, jsou posléze zhodnoceny v jeho práci s klienty nebo v jeho veřejných vystoupeních. Zdá se to být až magické. Peer skoro nemusí dělat nic jiného než prostě žít a svůj život zvládat. Jeho pracovní povinnosti jsou oproti jiným lidem mnohem méně odosobněné, a snad je jich i méně. Zatímco instalatér nebo řidič soupravy metra mají soubor dovedností, které nabízejí a kterými se vykazují jako odborníci na tu kterou oblast lidské činnosti, peerovi v podstatě stačí jen dýchat, mluvit přiměřeným tempem a občas se pořádně vyspat. Může druhým ukazovat, že normalita je snadná a snadno dostupná, až tak snadno, že by se celá peerská práce mohla jevit jako dokonale zbytečná.
Zdá se, že už bylo o peerech řečeno vše. Že jsou dobří na sdílení svého příběhu, na naslouchání svým peer-klientům, na to, aby zakládali a vedli tzv. svépomocné skupiny nebo skupiny zotavení, na to, aby přinášeli sebe a svou zkušenost do veřejného prostoru, atd.
Málo se ví o tom, že peeři a peerky mají také svoji psychiku, a to křehkou a svou předchozí i současnou situací zatíženou. Poznal jsem řadu peerů, kteří v práci utrpěli šrámy. Má se s nimi zacházet více v rukavičkách? Nevím. Dali se do služeb boje proti duševní nemoci, a tak jim nezbývá než bojovat.
Provokativní článek našeho redaktora zachycuje jeden z možných pohledů na systém psychiatrie, ve kterém někteří z pacientů mohou uvíznout.
Jde utrpení lidí s psychiatrickou diagnózou sestavit do pomyslného žebříčku?
Co trápí lidi s duševním onemocněním nejčastěji? Je možné vůbec tyto oblasti osobního utrpení nějak ohraničit a definovat? Z našeho pohledu uvedeme 10 takových Achillových pat, na které míří naše okolí své jedovaté šípy, ale které si někdy také pochroumáme sami vlastní nešikovností v přílišné “sebe-terapii”. U každého člověka to samozřejmě bude jiné, někdo víc zažívá to, jiný něco druhé. A naštěstí, náš život není jen o utrpení nebo o nezdarech, které nás potkaly. Je také plný naděje.
Je zvláštní psát článek o tom, že se na něco teprve připravujeme. Ale také nebývá zvykem, abychom měli možnost mluvit s člověkem, který je tak dobře známý svými hlubokými vhledy do oblasti lidské psychiky. Proč se domníváme, že může být rozhovor s Gáborem Maté, lékařem z Vancouveru s kořeny ve střední Evropě pro český kontext tak přelomový? Nezavání to budováním kultu osobnosti? Doufáme v pravý opak.
Již více než rok funguje ve Strážné (obci) komunita Za břehem. Na jejím počátku stál psycholog a arteterapeut Vojtěch Ospalík, který se rozhodl vyzkoušet alternativní způsob života na vlastní kůži. Nejprve strávil asi půl roku na louce v provizorním příbytku, přijížděli za ním přátelé a společně nějak pracovali na tom, aby jim na tomto opuštěném místě bylo dobře. Později se ale ukázalo, že takový model úplně nefunguje a Vojtovi se povedlo získat pro vznikající společenství budovu opuštěné školy. Od té doby den za dnem pracuje na její podobě, jeho myšlenky vedou jeho ruce a jeho ruce vedou jeho myšlenky. Společně s ním v komunitě pracuje a bydlí i jeho partnerka, umělkyně Bau. Také Vojta se věnuje umění, maluje akvarelem, řemeslné práce na domě mu ale nedovolují se této své zálibě naplno věnovat.
Meditace je prastará praxe, která vychází z různých duchovních a filozofických tradic po celém světě. Jejím cílem je dosáhnout stavu hlubokého soustředění a relaxace mysli i těla. Díky svému komplexnímu vlivu na duševní zdraví získává stále větší popularitu nejen ve východních kulturách, ale i v západním světě.
