![Studio 27 \](https://www.studio27.cz/assets/images/3_logo_web.png "Studio 27 \"){kind=logo}
Meditace je prastará praxe, která vychází z různých duchovních a filozofických tradic po celém světě. Jejím cílem je dosáhnout stavu hlubokého soustředění a relaxace mysli i těla. Díky svému komplexnímu vlivu na duševní zdraví získává stále větší popularitu nejen ve východních kulturách, ale i v západním světě.
Je vždycky zajímavé psát o duševním zdraví a přitom si vypůjčit přirovnání třeba z filozofie nebo ze sportovních klání. Člověk tak má šanci vyhnout se věcem, které už byly jednou řečené v rámci obvyklého slovníku psychiatrie, recovery hnutí nebo třeba sociologie. Nakonec ale zkušenosti, které člověk popisuje, bývají pořád ty samé. Panuje určitá bezvýchodnost nejen ve světě duševního zdraví, ale také ve všech ostatních světech.
Věřit si až za hrob, nebo se pohřbít? Ne! Prostě s důvěrou žít…
Jak si ponechat svá bludná přesvědčení a přitom se nezbláznit, jak chránit v sobě poslání Buddhy, Krista nebo panny Marie, a přitom zvládat rodinné obědy a pochůzky po úřadech? Snad by mohlo být cestou přiučit se u esoteriků, kteří žijí v dvoupatrové realitě.
Zajímavá otázka, kterou si každý řeší po svém. Máme lidem říkat o tom, že máme schizofrenii, a co to vlastně znamená? Když mi byla kdysi tato diagnóza oznámena, hodně jsem si to bral, bylo to pro mě vysvětlení mých problémů, bylo to trochu prokletí a trochu taky vysvobození.
Na besedách se nás často lidé ptají, jak se stát peerem v oblasti duševního zdraví. Otázka je to v jednom směru velmi jednoduchá a v dalším trochu složitější, protože peerů může být i několik různých profesí s různými požadavky na schopnosti uchazeče.
Pro člověka s duševním onemocněním jsou léky často první a doživotní volbou. Ovšem díky nim často padá libido až do podzemních pater výškové budovy. Jak jej dostat zpět na heliport na střeše, odkud jedině se dá vzlétnout k slastným výšinám?
Kdybych měla upřímně přiznat, co pro mě znamená duševní nemoc, bylo by to něco jako truhla plná dobrodružství. Nikdy nevím, co z ní vytáhnu. Jestli depresi, paranoiu nebo třeba mánii. Každé ráno vstávám s otázkou, čím mě překvapí dnes.
Šílenství. U mě to začalo jako imperativ nezradit své poslání. Nebylo možné nic. Jen čekat, dýchat a objevovat. Pouštět se do myšlenkových dobrodružství.
V té době, kdy se sbíraly ty chorobné síly, jsem napsal kamarádovi po internetu: Umíš si představit, jak gigantické vypětí vůle mě musí stát, abych si tohle nicnedělání dovolil? A tak to také bylo. Mladý tehdy člověk, který hrdě odmítl jakkoli spolupracovat s duchem doby.
Zajímavá otázka, kterou si každý řeší po svém. Máme lidem říkat o tom, že máme schizofrenii, a co to vlastně znamená? Když mi byla kdysi tato diagnóza oznámena, hodně jsem si to bral, bylo to pro mě vysvětlení mých problémů, bylo to trochu prokletí a trochu taky vysvobození.
