Články (strana 1)

• 18. 9. 2023

Šílenství. U mě to začalo jako imperativ nezradit své poslání. Nebylo možné nic. Jen čekat, dýchat a objevovat. Pouštět se do myšlenkových dobrodružství.

V té době, kdy se sbíraly ty chorobné síly, jsem napsal kamarádovi po internetu: Umíš si představit, jak gigantické vypětí vůle mě musí stát, abych si tohle nicnedělání dovolil? A tak to také bylo. Mladý tehdy člověk, který hrdě odmítl jakkoli spolupracovat s duchem doby.

• 28. 8. 2023

Snad není častější téma mezi lidmi, kteří se pokoušejí zotavit ze schizofrenie a dalších bludných okruhů psychiatrických diagnóz, než je braní nebo nebraní medikace. Mnoho z nás má dojem, že většina symptomů, které přímo nesouvisí s mánií nebo psychózou, je v podstatě přímo působena léky. U léků se část těchto nepříjemných projevů považuje za tzv. nežádoucí účinky, jiné ale farmakologie nepřiznává a přisuzuje je působení nemoci. Duševní nemoc tak nejen člověka vytrhne z jeho sociální bubliny v akutní fázi plné mystických a jiných prožitků, ale navíc ho natrvalo připoutá k něčemu, co je pro některé z nás ještě nepříjemnější. K zamlklosti, pomalosti, strachu, křečovitosti, neschopnosti se zasmát nebo rozbrečet, tloustnutí, ztrátě jakéhokoliv pocitu života, znecitlivění, zbavení osobnosti a myšlenkovému ustrnutí.

• 3. 8. 2023

Poslední dobou v českém prostředí hodně rezonuje film Moudrost traumatu, který staví kanadského lékaře a světoznámého autora knih Gabora Maté téměř do role charismatického zachránce planety. Maté začínal svou kariéru jako porodník, působil také jako rodinný lékař. Přes deset let bojoval o poslední zbytky duševního a tělesného zdraví lidí závislých na drogách ve vancouverské čtvrti Downtown Eastside. O tomto svém poslání napsal znamenitou knihu V říši hladových duchů.

• 17. 7. 2023

Jakým způsobem se lidé s duševním onemocněním propracovávají ke zdravému náhledu na svůj chorobný život? Na počátku problémů stojí většinou nějaké podivné zacyklení. Jako člověk s nemocí ze schizofrenního okruhu budu mluvit spíš z vlastní zkušenosti… Takový jakoby grandiózní pocit, kdy člověk sice reálně nic moc nedokázal, a i mu to je okolím předhazováno, on však má najednou pocit, že věci dávají smysl a že není sám úplně bez významu. A tak si zkusí dupnout. Pokusí se si přece jen jednou věřit a začne žít svůj osobní mýtus.

• 27. 6. 2023

Stává se už pomalu tradicí, že se peeři z celé republiky sjíždí v červnu do Těšíkova, aby zde v Bydlinské zahrádce besedovali o důležitých tématech, která se pojí s jejich osobními příběhy, ale i s jejich pracovním angažmá peera v multidisciplinárních týmech, v nemocnicích a jinde. Pořadatelem a iniciátorem celé akce je Jindřich Jašík, autor knihy Cesta ze schizofrenie.

• 1. 6. 2023

zpráva z konference Prameny dialogu

Ve dnech 18. až 20. května jsme se vypravili do Olomouce na konferenci Prameny dialogu. Tato mezinárodní konference svedla na jedno místo mnoho předních odborníků na přístup dialogické a kolaborativní praxe. Nechyběl ani zakladatel léčebné a terapeutické praxe s názvem Otevřený dialog Jaakko Seikkula z Finska, se zajímavými příspěvky vystoupili také další zahraniční řečníci. Profesor Saito mluvil o využití online dialogické terapie v Japonsku při zmírňování negativních dopadů dobrovolného stažení se ze společnosti, hikikomori. Adalberto Barreto zaujal vedle přednášky také workshopem, kde se ptal účastníků na jejich bolesti. Podle místa a způsobu, jakým bolest pociťovali, dovedl určit její psychologické a duševní kořeny.

• 16. 5. 2023

Když jsem loni vysadil antipsychotika, v určitou chvíli začalo být mé okolí celkem nastražené. Mluvil jsem příliš rychle, měl zvláštní asociace, byl hodně emoční. Taky jsem měl mnohem víc sil se pohybovat po městě. Nakonec jsem tyto obavy tlumočil pracovníkům Centra duševního zdraví na Praze 8, kam docházím. Ti měli pocit, že si s takovým opatrnickým přístupem tu mánii nebo psychózu ani neužiju. Jejich pohled na věc je totiž přibližně takový, že je mánie něco velmi extatického, co je možné jejich klientům občas i závidět. Samozřejmě to není normální a je pak nutné opět navodit klidový stav za použití medikace a hospitalizace v léčebně.

• 5. 3. 2023

Jak mluvit o duševní nemoci jsme my duševně nemocní často dobře naučení. Ve svém příspěvku na sociálních sítích se tomu nedávno věnoval člen týmu bohnického Peer klubu Pavel Oulík. Pavel si stěžoval trochu na to, jakým způsobem se lidé představují. „Ahoj, já jsem Martin, a jsem paranoidní schizofrenik. Já jsem Katka a trpím bipolární afektivní poruchou.“ Podle jeho názoru by neměla stát nemoc tak v popředí, lidé by se měli vidět jinak a nemoc vnímat spíš jako nějakou svou součást, než určující a definující, definitivní znak. Ono na jednu stranu tohle všechno nějak víme, na druhou stranu na to zapomínáme. Kdysi byla většina z nás vedena k tomu, aby svou nemoc přijala. Aby na ni měla náhled. Nyní je to zase naopak: máme mluvit o své „hluboce osobní“ cestě k zotavení a z nemoci si tak moc nedělat, zmínit ji při zprávě o svém životě až úplně nakonec nebo dokonce vůbec. Kromě toho je ale potřeba, abychom sami převzali iniciativu. Jenže to nám říká často někdo druhý, ať převezmeme iniciativu a vymaníme se z role oběti, aktivně utváříme svůj život…

• 23. 2. 2023

Co je to vlastně psychóza? Čert ví. Na wikipedii začíná definice takto: Psychóza je závažný duševní stav, který lze definovat jako neschopnost chovat se a jednat v souladu s okolnostmi. Takovou okolností může kupříkladu být, že vám s dvěma policajty na krku někdo klade banální otázky. Víte, co je dneska za den? Víte, kde jste? Jakou máme roční dobu? Není těžké se dovtípit, že člověk, který na tyto otázky neposkytne náležitou a pokud možno správnou odpověď, je jednou nohou v blázinci a druhou v hrobě. Jak se ale může stát, že někdo přestane považovat čas za samozřejmý a přehledný? Jak může ztratit ze zřetele místo, kde se nachází? A proč není možné tuto celkovou dezorientaci snadno a rychle vyléčit?