![Studio 27 \](https://www.studio27.cz/assets/images/3_logo_web.png "Studio 27 \"){kind=logo}
Peeři v záři světel! Díky Studiu 27 a odvaze šesti lidí se zkušeností, kteří právě teď shlíží na kolemjdoucí ze CityLightů v pražském metru, se nám podařilo rozšířit povědomí o peerské práci. Odměnou za čtyřměsíční úsilí nám byla i možnost vystoupit v České televizi u “konkurence ze Studia 6”. Zájem médií nám lichotí, ale nejdůležitější zprávou pro nás je, že kampaň prospěla samotným peerům a posílila zájem veřejnosti o duševní zdraví.
Pracovním nástrojem peera je jeho příběh. Jeho životní naděje, jeho víra v zotavení, jeho nejtěžší okamžiky, kdy se rozhoduje pro život, jsou posléze zhodnoceny v jeho práci s klienty nebo v jeho veřejných vystoupeních. Zdá se to být až magické. Peer skoro nemusí dělat nic jiného než prostě žít a svůj život zvládat. Jeho pracovní povinnosti jsou oproti jiným lidem mnohem méně odosobněné, a snad je jich i méně. Zatímco instalatér nebo řidič soupravy metra mají soubor dovedností, které nabízejí a kterými se vykazují jako odborníci na tu kterou oblast lidské činnosti, peerovi v podstatě stačí jen dýchat, mluvit přiměřeným tempem a občas se pořádně vyspat. Může druhým ukazovat, že normalita je snadná a snadno dostupná, až tak snadno, že by se celá peerská práce mohla jevit jako dokonale zbytečná.
Zdá se, že už bylo o peerech řečeno vše. Že jsou dobří na sdílení svého příběhu, na naslouchání svým peer-klientům, na to, aby zakládali a vedli tzv. svépomocné skupiny nebo skupiny zotavení, na to, aby přinášeli sebe a svou zkušenost do veřejného prostoru, atd.
Málo se ví o tom, že peeři a peerky mají také svoji psychiku, a to křehkou a svou předchozí i současnou situací zatíženou. Poznal jsem řadu peerů, kteří v práci utrpěli šrámy. Má se s nimi zacházet více v rukavičkách? Nevím. Dali se do služeb boje proti duševní nemoci, a tak jim nezbývá než bojovat.
Provokativní článek našeho redaktora zachycuje jeden z možných pohledů na systém psychiatrie, ve kterém někteří z pacientů mohou uvíznout.
