Břetislav Košťál - Prášky na Hlavu

  • Břetislav Košťál
  • 1. 1. 2020
  • 0

Také se vám to stalo? Neusli jste a zapomněli si večer vzít pilulky? Mně se to také přihodilo zrovna letos na Nový rok 2020. Moc jsem nezabral, ostatně jako vždy, když si zapomenu užít večerní léky. Je to taková jistota, ta večerní medikace a následný proces usínání, taková spásonosná rovnice po dni plném rozbouřených emocí následuje spočinutí v náruči spánku. Zkrátka tabletka, únava, spánek. Většinou to funguje. A teď nic. Kam se ty tabletky poděly? Úplně jsem vypad z rytmu, spánek nikde. Teda někde, někdy byl, ale moc krátkej. Brzké probuzení. Chytá mne vnitřní rozechvění z toho, že si ty neurony a mozek dělají co chtějí. Nikdo, žádná psychofarmaka jim nebrání!!! Proboha kde je řád, bezpečí a jistota 150miligramů? Vše se hroutí.

Břetislav Košťál - Prášky na Hlavu

Ten pocit bez malty v hlavě je osvobozující vybočení ze zajetých kolejí. Jindy každý den ráno a večer nábor psychofarmak, darda, přes den a noc úleva? Ne, to ne, spíš útlum a falešné bezpečí 150 miligramů. Falešná jistota toho, že se nic vážného nestane. Vždyť vše je pod kontrolou a do puntíku naplánováno. Není kam vybočit, není kam odbočit, stále vpřed, kupředu levá, pravá, seno, sláma .... do saláma. A kdybych ulítával, tak si dám dalších 150 miligramů.

Ale dnes ne. Ne jako s léky, kdy sedím jak zmoklá slepice. To bývám stále v umělým klídku. To není takové to niterné hřejivé uvnitřnění. Včera večer před usnutím jsem si ty prášky na Hlavu nevzal. Najednou mi stačí méně spánku a cítím se odpočatější a uvolněnější, to asi zmizel ten biochemickej krunýř, který jinak svazuje.

Dokonce ráno píšu, teď píšu. Něco se ve mně uvolnilo, asi nějakej blok nebo co. Prostě svěží ráno, bdělost a svěžest a ... a čiré myšlenky ze mne tryskají. Nemusím teď: bojovat a zdolávat únavu, smiřovat se s otupělostí a malátností. Léky sem, léky tam, dneska mají útrum.

Najednou mám fůru nápadů, vjemů, pocitů a tak můžu ... můžu psát. Hurráá. Praskají okovy připoutanosti a omezenosti mysli. JÁ JSEM Prostě cítím a vnímám vše naplno. A opět naplno prožívám ten rozhled a svobodu. Teď, právě teď je to ono. Právě teď je přítomný okamžik, který cítím až do morku kostí. Cítím se Být vším a vše se stává mnou.

KONEČNĚ ŽIJU

0 Komentářů

Přidat komentář

přihlášení nebo registrace