![Studio 27 \](https://www.studio27.cz/assets/images/3_logo_web.png "Studio 27 \"){kind=logo}
Stává se už pomalu tradicí, že se peeři z celé republiky sjíždí v červnu do Těšíkova, aby zde v Bydlinské zahrádce besedovali o důležitých tématech, která se pojí s jejich osobními příběhy, ale i s jejich pracovním angažmá peera v multidisciplinárních týmech, v nemocnicích a jinde. Pořadatelem a iniciátorem celé akce je Jindřich Jašík, autor knihy Cesta ze schizofrenie. 
Koncept nekonference je velmi zajímavý. Jak by mnoho účastníků konferencí potvrdilo, často je na takových akcích zajímavější přestávkový program, kdy neprobíhají přednášky ani workshopy, ale lidé se mohou navzájem poznat a diskutovat spolu o věcech, které je zajímají. Nekonference si z toho bere poučení a rovnou modeluje takové přestávkové programy. Nikdo si dopředu nepřipravuje přednášky s prezentacemi, ani nevede žádné workshopy se závazným průběhem.
„Na začátku dne jsme se sešli u stolu a každý měl možnost napsat téma, o kterém by rád s druhými hovořil. Témata napsaná na lístečcích jsme pak nalepili na velký přehledový papír a vytvořili si časový harmonogram. Určili jsme tři místa, kde se budeme setkávat a každý pak měl možnost si vybrat, do které skupinky se přidá,” popisuje Jindra Jašík. Během nekonference je přípustné i libovolné přecházení nebo neúčast. Ten, kdo téma vymyslel, se skupiny zpravidla účastní a do jisté míry ho uvádí. Každý má možnost vnést do diskuze něco, co třeba úplně obrátí její směr. “Tento velmi svobodný formát se už několikrát osvědčil a překvapivě ukazuje, jak moc máme my lidé, kteří pracujeme na peerských pozicích, společného,“ říká Michal Kašpar ze Studia 27. Letos se na nekonferenci hovořilo například o tom, jestli je možné vystoupit z role peera a čím je vlastně definovaná. Jiným okruhem bylo jak zvládat snahu porušovat osobní hranice, která často vychází od některých klientů, mají-li pocit, že jim to dodá v očích peera důležitost. Hovořilo se o traumatu a vnitřní bolesti, o psychedelikách nebo marihuaně, o magickém myšlení nejen jako o psychiatrické kategorii, ale i jako o svébytném a právoplatném způsobu vztahování se ke světu.
O přestávkách, které by měly být věnované odpočinku, často diskuze pokračovaly, jen se v nich dostalo víc i na problémy v systému péče o duševní zdraví v České republice. Někteří z peerů vyjadřovali nejistotu ohledně čelních představitelů veřejných institucí.
Čas strávený na peerské nekonferenci byl pro mnoho z nás opět vítaným dodáním sil a odvahy k tomu, abychom mohli a zvládli zastávat tuto často nevděčnou a přitom fascinující pracovní roli. Nechyběl táborák s tradičními pěveckými vystoupeními Terezy Horké a Michala Kašpara, čas zbyl i na vycházku k původnímu prameni Ondrášovky. Jak to obvykle bývá, každá taková společenská událost trochu utrpí tím, když se stává větší, než může unést. Proto je fajn, že ze všech asi 170 peerů letos dorazila jen desetina. O moc víc než dvacet lidí by prostor stejně nepobral, i když prostranství u jezírka i jinde v zahrádce by mohly posloužit jako místo ke stanování. Kdo se letos nemohl zúčastnit, bude možná moct příště, ale už od 20. do 22. července se můžeme těšit na podobnou a zbrusu novou peerskou akci v Ledcích u Plzně. V čem bude jiná a co nového přinese, to se teprve uvidí.
Jako Studio 27 jsme na konferenci natočili čtyři profilové rozhovory s peery, které budeme postupně publikovat. Role moderátora rozhovoru se ve dvou případech ujal Jindra Jašík.
